K chovu pavouků jsem se dostala vlastně díky strachu z nich.
Začalo to tím, že jsme letěli s přítelem do Londýna a já poté řekla, že už víckrát nepoletím, že si radši koupím pavouka. Po nějaké době jsem se domluvila s mamkou, že s ní poletím na dovolenou. A bylo to tady. Když jsem to jednou řekla, tak to udělám. Rezervovala jsem si pavouka, připravila si terárium a na burze si své první osminohé monstrum zakoupila.
Musím se přiznat, že můj pavouk mi připadá skvělý a krásný, ale jak vidím pokoutníka, stále se mi ježí chlupy na zádech. Ale! Neječím jak hysterka.
A jak pronesla kolegyně v práci: "To není pavouk, je to chlupatý, takže je to vlastně štěňátko."